prosinec 2009 příjezd domů

21. prosince 2009 byl pro mě velký den. Jel jsem totiž do nového domova. Pamatuju si, že jsem najednou nebyl u maminky, ale v nějaké boudě a cítil jsem se tam dost sám. Celá bouda se mnou navíc děsně vibrovala a občas jsem se točil ze strany na stranu (později jsem zjistil, že tahkle vypadá jízda v autě). Takže jsem začal trochu plakat. Hned jsem ucítil, že mě hladí nějaké teplé ruce, tak jsem se k nim přitulil a v okamžiku se uklidnil, protože to bylo moc príma. Asi jsem zbytek cesty prospal.

A pak jsem přišel domů. Bylo to tam pro mě děsně velký (taky jsem byl prcek). Musel jsem to všechno prozkoumat. Zjistil jsem, že je to útulný byteček a rychle jsem si zvykl. Páníčkové mi ukázali, kde mám misku s vodou, kam mi budou dávat granulky a taky, kde mám pelíšek. Měl jsem připravený i velký výběh, kde jsem měl svůj kutloch, kde bylo vše, na co si jen štěně může vzpomenout. I když jsem si myslel, že první noc bude hrozná, nakonec jsem to zvládnul na jedničku. Vůbec jsem nebrečel, jen pak ráno, když už to bylo pro mě dlouhý a já si chtěl s někým hrát.

Zjistil jsem, že páníček musel přes den být pryč, ale panička se mnou byla doma a starala se o mě, aby mi nic nechybělo. Taky jsem za ní běhal jako pejsek, aby mi náhodou někam neutekla. Chodili jsme spolu každou chvilku ven, ale byla tam děsná zima a já jsem vůbec nechápal, co se po mně chce. Chtěl jsem do teplíčka! Časem jsem zjistil, že když se vyčůrám, dostanu nějakou mňamku. A to jsem se pak snažil :-)) Dlouho jsme byli doma i všichni tři. A to byla legrace. Moc jsme si spolu hráli a já se k páníčkům vždycky stulil do klubíčka a spinkal. Bylo u nich krásně teploučko. Zvykal jsem si celkem rychle na nový domov, i když se mi občas zastesklo po mamince, bráškách a sestřičkách. Ale říkal jsem si, že musím být statečný a že se tady o mě starají moc dobře a že mě tu mají moc rádi. A taky že jo :-)

 Abyste věděli, jak to vypadalo, dávám do fotogalerie pár fotek - zde.