Kde a s kým bydlím

Jak už jsem se zmínil předtím, bydlím v srdci Českého ráje - v Turnově, v pěkném bytečku. Myslím, že je o mě dobře postaráno. Páníčkové jsou na mě moc hodní. Jsou to ještě mlaďoši, ale i tak musím říct, že když se pořádně rozběhnu, nestačí mi :-D Je ale fakt, že oni mají jen dvě nohy, tak se jim asi rychleji unaví :-)

Okolí je celkem prima. Louky, lesy... můžu lítat okolo baráku jako střela. Každý den chodím s páníčky na procházku. A když je velké horko, tak se mi to líbí nejvíc, protože doběhnu k Jizeře a pěkně si zaplavu. To je teprve supr!

A taky tu mám pár kamarádů:

Eliška (baset) - její páníčci sice říkají, že se Elišce na procházku moc chodit nechce a raději odpočívá, ale já si to nemyslím. Vždycky, když se potkáme, je vidět, že má radost, že je venku a že mě vidí a hned za mnou běží jako o závod, abychom si mohli říct veškeré novinky.

Kessy (yorkshirský teriér) - zas tak často se nepotkáváme, ale vždycky, když jdu okolo, radějii kontroluju, jestli není náhodou na zahradě, abychom si spolu mohli chvilku hrát. Tahle holčina mi nesahá ani po bradu, ale odvahy má za dva :-)

Kitty (Kavalír King Charles Španěl - blenheim) - Kittynka je o pár měsíců mladší než já a poslední dobou se potkáváme trochu častěji - máme na sebe prostě štěstí. Ale je to tedy pěkné číslo. Pořád mě provokuje, takže ji občas musím prohnat okolo baráku a to se teprve páníčci baví, když nás sledují.

 ...no jo, samé ženské ;-) Když se sejdeme venku, nastává pěkné rodeo!

Pár dní musím vždycky trávit doma sám, ne celý den, ale část určitě, protože páníčci musí vydělávat penízky. Dá se to vydržet, většinu času odpočívám. Oni mi to pak vynahrazují po zbytek dne, kdy si spolu hrajeme. Popravdě, někdy jsem i rád, že jsem doma sám, právě proto, že můžu spát, jak dlouho chci. Víkendy bývají totiž někdy náročné.

Páníčkové rádi chodí ven a vymýšlejí různé výlety, takže jsem pak v jednom kole.

Někdy jdou se mnou jenom pěšky, to je fajn, protože můžu běhat kolem nich, jak se mi zachce. Když jsme teda v lese. Do společnosti dostanu obojek a vodítko a musím se chovat slušně. Jednou jsem si myslel, že jdeme zase na obyčejnou procházku, ale páníčkové se vzali na nohy takové boty s kolečkama a to jsem byl překvapený. Ti zrychlili! Měl jsem co dělat, abych jim stačil (byl jsem navíc ještě pěknej prcek), ale zvládnul jsem to! :-)

Taky mě občas vozí v brašně na kole, ale musím jet jako první, jinak by to nešlo! Přece přede mnou nebude někdo, přes koho neuvidím! To se mi pak nelíbí. Mám rád, když se můžu pořádně rozhlídnout po kraji :-)  Něchávají mě část cesty taky šlapat po svých, ale dá to zabrat. Vždycky jsem nakonec rád, že se můžu chvíli vézt.

A když musíme jet někam daleko, jezdíme autem. Mám svoje místo, kde vždycky sedím. Vždycky dostanu bezpečnostní pásy, aby se mi nic nestalo a pak jedeme. Koukání z okna mě ale moc nebere, takže stejně většinu cesty prospím.