říjen 2010 podzimní dovádění

Mám rád prodloužené víkendy. Ty fakt nemají chybu. Páníčkové jsou doma a společně podnikáme různé akce. Tentokrát přijeli dvojnožci z Prachatic (ke kterým jezdíme často na návštěvu HAFF!) a jelikož se k nám přidali na výlety také dvojnožci z Turnova (u kterých pořádám na zahradě různé závody), tak bylo o to více veselo.

DEN PRVNÍ. Tak tenhle den visely na hodně domech vlajky a všichni měli tak nějak slavnostní náladu. Nebo se mi to jen zdálo? No každopádně jsme vyrazili autobusem do Maršovic u Jablonce nad Nisou a odtud na Černostudniční hřeben. Nejprve jsme se zastavili na rozhledně Černá Studnice, tam se mi moc nelíbilo, mě ty vejšky a prázdno pode  mnou nedělá moc dobře, kolikrát to mám těm dvojnožcům říkat, ale o to více se mi líbilo v restauraci, protože jsem tam potkal dámu svého srdce. Kavalírku z Jablonce, devítiměsíční slečnu Black&Tan. A já jsem se jí také libil, to se hned pozná, červenala se, že měla obojek uplně rudej :). Já jsem už jsem zkušenej lovič, tak jsem zaštěkal: "Neboj se, kotě", a ona se hned uklidnila a tak jsme se hezky pusinkovali. Škoda jen, že jsme vyráželi každý na jinou stranu. My běželi do Tanvaldu na vlak, prošli jsme celý hřeben. To byla paráda, všude les, tak jsem to musel všechno očuchat a označkovat. No nedivte se, kdybychom tam šli znovu, tak ať vím, že už jsem tam byl. HAFF HAFF.

DEN DRUHÝ. Probudil jsem se do nádherného slunečného dne a hned jsem zaškrábal na ty lenochy v ložnici. Vstávat ne? Jde se ven. A oni mi udělali radost a my opravdu vyrazili. Autem do nějakého městečka do hor, prý hor Jizerských. Páníčkové si prohlédli baziliku v Hejnicích a pak už jsme nelenili a šli na výpravu. Hora Ořešník, toť byl cíl našeho putování. Šli jsme krásným bukovým lesem, všude bylo tolik listí. A tolik pastí. Řeknu vám všem jednu radu. Nikdy nevíš, jak je pod listím hluboko! No já jsem kolikrát zapadl, že mi koukala jenom hlava! A páníčkové se tomu smáli. No to je sranda, vrčel jsem, já se tu topím ve žluté záplavě a oni se smějí a ještě si to fotí, nebo co. Tak to mě tedy trošku naštvali, ale hned si mě zase udobřili, protože vytáhli z kapsy nějakou tu kostičku. To je na výletech asi nejlepší, jen by mohl někdo páníčkům říct, že by měli zvýšit intenzitu podávání pamlsků, na horském vzduchu totiž děsně vyhládne. Horu Ořešník jsme úspěšně zdodali, byl jsem i nahoře, i když po žebříku mě páníčkové museli nést. Cestou zpátky jsme navštívili vodopády Štolpichu. Bylo tam trošku zima, ale mně se moc líbilo, mohl jsem se trošku porochnit v horském potoce. Výlet se moc vydařil a počasí nám přálo. HAFHAFVRRHAFF.

DEN TŘETÍ. Tak to byl fakt nářez. Včera - černý brejle, džus, lehátko a slunění, a dneska - sníh!!! Vyrazili jsme trošku ještě výše do hor, do Krkonoš. Jeli jsme autem do Horních Míseček a pak ještě kousek autobusem na Zlaté návrší a vyrazili k pramenům Labe. A všude normálně sníh. To byl masakr. Ono se to tak klouzalo. A ještě nám nad hlavou létal takový obrovský pták s vrtulí, hrozně křičel a něco pořád držel v packách. A pořád létal tam a zpět, tam a zpět. Moc se mi tedy nelíbil, byl jsem rád, když zmizel, ale to bylo až když jsme se vraceli domů. U pramenů Labe se mi moc líbilo - musel jsem se vyfotit u znaku Poděbrad, u mého skoro rodného města. A pak jsme běželi-klouzali se na Dvoračky a přes Kotelní jámy zpátky na Horní Mísečky. Můžu říct, že to už jsem byl tedy vcelku unavenej a byl jsem rád, že výletování skončilo. Bylo to náročné, ale moc hezké. Už se těším na další výlety! A hlavně se nezapomeňte podívat do fotogalerie, kde jsem všude byl. HAFFHAFF.